Pavel Cejnar díl 1

Pavel Cejnar díl 1

Očekávání potomka je jednou z největší událostí v životě. Obrátí život doslova naruby a přinese spoustu krásných i těžkých chvil. V Malvíku přijdeme s maminkami do kontaktu každý den, na krátký okamžik sdílíme tyto chvíle s vámi. Vždy si, ale kladu otázku jaké to je vlastně pro tatínky? Jak oni vnímají tyto okamžiky, když tzv. "otěhotní". Poprosili jsme tedy známého moderátora Pavla Cejnara, zda by s námi nesdílel své pocity a zkušenosti, o které by se s vámi podělil. Věříme, že se vám náš malý seriál bude líbit. Pavel se s vámi podělí o svou radost i o to jaké překážky museli na začátku překonat, protože ne vždy to jde jednoduše.

 

Ahoj jmenuji se Pavel Cejnar a jsem speaker, tedy moderátor. Mám tady můj příběh, jak jsem založil rodinu. Nebyla to snadná cesta, ale o to víc si vše vychutnávám a o tom to vlastně celé je.

Bylo mě tuším něco málo přes 36 let, když jsem se s mojí přítelkyní Veronikou rozhodl, že si pořídíme miminko a náš dlouholetý vztah (asi 10ti letý – jsem držák co?! J) posuneme někam dál. Vždy jsem si myslel, že párkrát na to „skočíme“ a bude. Už po prvním pokusu jsem v hlavě probíral, jak to všechno asi bude. Jenže, pozitivní výsledek se stále neukázal, vždy jsme oba dva smutně koukali na jednu čárku těhotenského testu, a řekli si „první vyhrání z kapsy vyhání“. Když ale toto trvalo už asi 3 rok, tak jsem začal trochu pochybovat, ale nic si nepřiznával. Po asi 5ti měsíčním nátlaku mé holky – jsme situaci začali řešit. První, co bylo na ráně je, že nejsem plodný – a šel jsem. Musím přiznat, že bych si život bez mých vlastních dětí asi nedokázal představit

. I v domě, který už byl rozestavěný se počítalo s dvěma děcáky. Přátele – jít na tzv. spermiogram je pro chlapa asi největší psychické vypětí, co jsem v životě zažil – to čekání na výsledek jestli jsem plodný nebo ne asi tady probírat nemusím. No hrůza, co Vám budu říkat. Ale čekání a všechno to trauma se vyplatilo, v dobré obrátilo a velmi posílilo. Větu: jste plodný a můžete mít děti si pamatuji do dnes. Když nebyla chyba ve mně, tak jsme začali hledat u partnerky. Dnes už je ta medicína tak v předu, že jsme ani jeden nepochyboval, že to vyjde. Pravda, museli jsme si nechat pomoci, ale vytoužený výsledek přišel.

Bylo ráno 15.10.2015 (mimochodem moje šťastné číslo je 5). Vysílal jsem už od 6 hodin za mé kolegy Leoše a Patrika na Evropě 2. Měl jsem výbornou náladu, všechno „svingovalo“ a najednou mi přišla SMS. Ahoj budeme rodiče a k tomu fotka 3 těhotenských testů – každý od jiné firmy – Verča jednomu nevěřila. Pocit, který jsem měl byl neuvěřitelný, přeji ho zažít každému – k tomu jsem začal plakat. Okamžitě jsem chtěl obejmout svoji Verču, ale nešlo to – musel jsem vysílat až do 12 hodin. Navíc, jsem nesměl na sobě nic nechat znát, protože vše bylo teprve na začátku a my nechtěli nic zakřiknout.

Ale moje kolegyně Markéta (zprávařka) najednou vyhrkla otázku – co je Cejny – ty pláčeš, stalo se něco? Musel jsem lhát, nemohl jsem nic zakřiknout a tak jsem odpověděl: Víš, včera byl hodně bujarý večírek a tak mi je pěkně šoufl – ona: no vypadáš strašně. Vím lhát se nemá, ale tato lež se prý odpouští.

A tak si společně s přítelkyní Veronikou užíváme našeho „lumpa“ už od začátku a musím říci, že je to „boží pocit“ doporučuji všem a to není ještě na světě. (v době psaní článku to tak bylo, ale momentálně je Matěj již na světě.)

 

V dalším blogu pro Malvíka – na kterého nedám dopustit, se dozvíte podrobnosti o tom, jak jsem se dozvěděl o pohlaví dítěte, jak už v bříšku se mnou byl na diskotéce nebo co musí mít každý tatínek u prvního fára svého dítěte tedy kočárku.

 

Týden co týden můžete sdílet tento příběh a třeba se dokonce i inspirovat

 

                                                                                              Pavel Cejnar